Libědice - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Čejkovice

#Nejstarší dochovaná zmínka o vsi Čejkovice pochází z roku 1350. V zápise z tohoto roku se uvádí název "Schenkewitz". Tento název pak prodělal řadu změn, jako např. Czeykowiczych, Czieykowicz, Cžegkowicz, Cžekowitz, Čekovice, až se dostal do dnešního tvaru Čejkovice. Toto místní jméno je odvozeno od mužského jména Čejek. V polovině 14. století byla obec rozdělena na dvě části. Jedna část patřila pražské kapitule, druhou vlastnil rod Sekerků ze Sedčic. Roku 1372 prodal Beneš Sekerka ze Sedčic Čejkovice spolu s vesnicí Žabokliky a s tvrzí a dvorem v Sedčicích Vilému z Olešné, Rackovi ze Soběsluk a Jindřichu Sekerkovi. V letech 1391 - 1437 byl majitelem druhé části vsi Jiří Chlup z Čejkovic. O tom, co se dál dělo touto částí, existují dvě teorie. Jedna říká, že potomek Jiřího Chlupa tento majetek zastavil komturovi johanitského řádu v Praze Zdeňkovi, podle druhé teorie získal majetek po smrti posledního mužského potomka (Jakuba Chlupa) v roce 1463 Jan Žehrovský z Kolovrat. Z této doby máme také první doklady o existenci tvrze v Čejkovicích. Bohužel dodnes nevíme, kde přesně tato tvrz stávala, neboť poslední záznamy o ní končí v 16. století.

V polovině 15. století patřily některé zdejší statky měšťanům z Kadaně. Po smrti jednoho z nich - Šelmerka z Kadaně - připadly statky královské koruně, král Ladislav Pohrobek je poté propůjčil Albrechtu Krakovskému z Kolovrat. Majitelé zdejších statků se velice často střídaly, ves s tvrzí a statkem se nakonec staly součástí Sedčic, s nimiž pak sdílely společný osud. V roce 1496 získal Čejkovice spolu s řadou dalších vsí rytíř Václav Pětipeský z Chýš, dalším majitelem obce se stal v roce 1523 Albrecht Šlik z Pasaunu. Od něj pak roku 1534 získalo celé sedčické panství město Žatec, avšak pro svou účast na stavovském povstání proti Ferdinandovi I. mu byl majetek zabaven a následně prodán Volfu Krajířovi z Krajku. Po smrti posledního zástupce rodu Krajířů Zdeňka připadl celý majetek Čejkovice nevyjímaje jako odúmrť králi Maxmiliánu II., od něhož vše získal Jan z Valdštejna. Dalším majitelem vsi se stal roku 1599 Asman Štampach ze Štampachu, po jeho smrti ji v roce 1616 zdědila Štampachova vdova Kateřina, rozená Kaplířová ze Sulevic. Roku 1628 koupila panství Sedčice (ke kterému stále patřily Čejkovice) Anna Salomena Černínová z Chudenic a připojila je k panství Krásný Dvůr. Takto sedčické panství zůstalo až do zrušení poddanství v roce 1848. 

O průběhu třicetileté války v Čejkovicích se nám bohužel nedochovaly žádné materiály, avšak vzhledem k tomu, že tímto krajem přešla většina v Čechách válčících armáda že okolní vsi byly během války zcela vydrancovány a vypáleny, můžeme soudit, že ani Čejkovicím se za války nedařilo příliš dobře. Po skončení války zde žilo šest sedláků, lidé se tu živili převážně zemědělstvím - pěstovalo se zde obilí, řepa, chmel a mák, významným byl také chov ovcí, prasat a skotu. V roce 1660 obec postihl požár, mající za následek zničení několika domů a statků. Roku 1668 byly Čejkovice přičleněny k Libědicím a společně pak náležely k Růžencovému bratrstvu v Kadani.

Následující roky ve vsi plynuly v poklidu a bez mimořádných událostí. V roce 1850 se Čejkovice staly samostatnou obcí. První světová válka se na životě v obci podepsala stejně jako na obcích v okolí - byly zavedeny potravinové lístky, špatné zásobování a nucené odvody naturálií znamenaly nedostatek potravin i různého zboží. Poválečný vývoj obce se nijak nelišil od vývoje okolních vsí - pomalé vzpamatovávání se z války, světová krize třicátých let a národnostní problémy se projevily i zde. Druhá světová válka v Čejkovicích proběhla poměrně v poklidu a bez mimořádných událostí. Po jejím skončení následoval odsun německého obyvatelstva a následné znovuosídlení osadníky z vnitrozemí. Ves se však již nikdy nepodařilo zcela dosídlit.

Při územní reorganizaci v roce 1960 byly Čejkovice přičleněny k Libědicím a spolu pak přešly pod okres Chomutov. V letech 1981 - 1990 patřily obě obce pod Pětipsy, od roku 1990 jsou Čejkovice opět osadou pod správou Libědic. Od druhé světové války počet obyvatel obce vytrvale klesal a v roce 2001 se dostal z předválečných 231 na pouhých 27 obyvatel. Nutno však podotknou, že v posledních letech se situace opět zlepšuje. Řada usedlostí získává nové majitele, mnoho domů bylo opraveno a zrekonstruováno, také se zde zakládá úplně nový rybník.

Čejkovice jsou dnes malebnou a poklidně žijící vsí, jejíž vývoj v posledních letech ukazuje na světlou budoucnost, která ji jistě čeká.

Použitá literatura: Bílek, J., Jangl, L., Urban, J. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov 1976 
Binterová, Z. Zaniklé obce Chomutovska. VII. díl. OM Chomutov 1997 
- Hrady, zámky a tvrze - Severní Čechy. Praha 1981 
- Chytilův Místopis Československé republiky, 3. vydání. Praha 1930 
Kotyška, V. Úplný místopisný slovník Království českého. Praha 1895 
- Kronika školy Libědice
Sommer, J. Das Königreich Böhmen - Saaser Kreis. P. 1846 
Valeš, V. Libědice a Čejkovice. OM Chomutov 2001